Benátské sklo

Benátské sklo

Benátské sklo - to jsou zrcadla zasazená do broušeného rámu, lustry v podobě skleněných kytic, mozaikově pestré dózy Millefiori rozkvetlé jako louka a především křídlové poháry, jejichž nožky se rozvinuly do fantaskních podob. Předměty křehké a mistrně zpracované, určené víc pro reprezentaci než pro užitek. Benátské sklo je zkrátka vzácné a drahé jako šperk. 

Pohled na Canal Grande di Murano od mostu Ponte Vivarini, Murano, Venezia


Tradice benátského skla trvá více než tisíciletí a zjevně navazuje na odkaz starořímského sklářství. Dovednosti antických mistrů přežívaly jednak v Benátské laguně, jednak ve vzdálené Konstantinopoli, hlavním městě Byzance, která byla přímou dědičkou Římské říše. K opětnému spojení obou sklářských tradic došlo počátkem 13. století po dobytí Konstantinopole IV. křížovou výpravou, v níž bylo i dost Benátčanů. Ti dovedli ocenit krásu a dokonalost zdejších skleněných výrobků, částečně ovlivněných Orientem, a nabídli místním sklářům práci v Benátkách. A tak společným úsilím benátských a byzantských mistrů vzniklo privilegované sklářské řemeslo, jehož výrobky oslňovaly celou Evropu.

Přípravná fáze výroby vázy



Skláři také dostali od Benátské republiky řadu výsad s jedinou podmínkou – že své znalosti udrží v naprosté tajnosti. Od poloviny 13. století bylo benátské foukané sklo domácí pýchou, vysokým uměním, přepychem a dobrým obchodním artiklem. Roku 1291 rozhodla Velká rada, že se všechny místní sklárny přestěhují na ostrov Murano, vzdálený od města asi dva kilometry.
 
Republika žárlivě střežila své tajemství a chtěla mít všechny sklárny pohromadě, pod dozorem a v odloučenosti od zvědavého světa. Skláři byli obdařeni dalšími výsadami a jejich mistři se dočkali povýšení do patricijského stavu. Zároveň se ale stali všichni skláři vězni Republiky podle zákona, který stanovil, že „žádný sklář nesmí opustit území Nejjasnější republiky benátské. Pokud tak učiní, bude nejprve vyzván, aby se vrátil. Když neuposlechne, bude uvězněna celá jeho rodina. Nevrátí-li se ani potom, vydají se za ním mstitelé a zbaví jej života“.
 
Všechna tato opatření ku prospěchu i neprospěchu sklářů měla jediný důvod – obrovské zisky, které z obchodu se sklem do Benátek plynuly. Na šlechtických dvorech celé Evropy se objevovaly jako velká vzácnost nejčastěji vysoké číše zdobené emailovými barvami. Obvyklým motivem byly rodové erby, monogramy nebo biblické výjevy. I bohaté cechy si mohly dovolit objednat cechovní číši. 

Mnohé evropské sklárny tyto číše hojně napodobovaly, ale jejich sklovina většinou nebyla čirá a malba často zakrývala vady skla. V Čechách se vyráběly od šestnáctého století, ale v té době už muranští skláři tento typ gotické číše opouštěli.
Benátské sklářství dosáhlo svého vrcholu v patnáctém a šestnáctém století, za renesance antických vzorů. Skláři na Muranu tehdy obnovili starořímskou techniku tisícikvětého skla „millefiori“, kterému se také říkalo mozaikové. Jeho základem byly různobarevné skleněné pruty poskládané tak, aby v průřezu utvořily květinu či ornament. Skleněný svazek se za tepla krájel na tenké plátky, které se přitavovaly na horkou vyfoukanou bublinu. Tu nakonec sklář vytvaroval do závěrečné podoby.
                         

Přípravná fáze Millefiori          

                                                           
Ale millefiori byla jen epizodou muranského sklářství. Právě v renesanci využili zdejší mistři všechny dobré vlastnosti měkké sodno-vápenaté skelné hmoty, která jen velmi pomalu chladne a zůstává dlouho tvárná. Je ideální pro výrobu tenkostěnných foukaných předmětů, modelování exotických tvarů i vytváření jemných ozdob pomocí štípacích nůžek.
 
Symbolem renesančního benátského skla se staly nitkové dekorační předměty a křídlové poháry. Nitkové sklo, reticelli, je dodnes vrcholem sklářského umění. Nádobky z čirého, tenkého skla ovíjejí spirálky mléčně bílých vlásků a pásků, které se někdy i kříží do ozdobných sítěk, a oko bezděky sleduje jejich elegantní mléčné dráhy. Tyto ladné křivky na jednoduchých tvarech vzbuzují nejen obdiv, ale vyvolávají i praktickou otázku – jak jen to ti skláři dělali? Tajemství nitkového skla dlouho nebylo vyzrazeno, a i když je dnes tato technika známa, zůstala natrvalo nenapodobitelným benátským uměním.

Skleněné vázy z Murana, nitkové sklo (Reticelli)  
 
Křídlový pohár, nejoblíbenější nádoba na víno, má tři základní části – patku (opěrný kruhový talíř), protáhlou nohu čili dřík a vrcholovou kupu, kterou někdy uzavírá ještě víčko. Vysoká, dutá nožka prvních renesančních pohárů potřebovala zpevnit a tak ji zpočátku skláři vyztužovali jednoduchými ozdobami, které měly hlavně technické poslání. Z těchto ozdob se však časem vyvinulo samostatné drobné umělecké dílo a nohy těchto pohárů na sebe strhly veškerou pozornost. Už to nebyl jen obyčejný dřík, ale například gondola, mořská obluda nebo bájný pták, nejčastěji však fantaskní spletené útvary z květinových stvolů, všelijakých mávátek a křidélek. Nakonec se pro tento typ ustálilo označení křídlový pohár. Jeho přezdobená noha zpravidla nesla jako protiklad jednoduchou kupu v podobě misky nebo „šampusky“, jen vzácně ovinutou mléčně bílými spirálami. Tyto nitkové a zároveň křídlové poháry patří k nejvzácnějším.
 
V sedmnáctém století stihly benátské sklářství dvě pohromy – útěky sklářů a nový umělecký styl, baroko. Vše začalo útěkem čtyř muranských sklářů do nově založené sklárny na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. Iniciátorem celé akce byl všemocný Jean-Baptiste Colbert, právník, ekonom a nejvyšší správce královské pokladny. Po složitém diplomatickém jednání se dva ze sklářů vrátili a dva zůstali. Za ty platila Francie Benátkám každoroční vysoké odstupné. Pak byl vyzrazen další připravovaný útěk. Skláři, kterým se nepodařilo utéci, skončili ve vězení a za zbylými uprchlíky poslala podle zákona Velká rada „mstitele“. Roku 1667 zemřel v královské manufaktuře na otravu první sklář, ten nejzručnější. Za tři týdny další. Mezi uprchlými skláři vypukla panika a prosili Colberta o propuštění. Ten nakonec s jejich odchodem souhlasil – francouzští skláři se už naučili vše, co potřebovali, a úkol byl splněn. Francie začala úspěšně konkurovat Benátkám na evropských trzích.
 
Asi patnáct let po této události došlo v Čechách k epochálnímu vynálezu draselno-vápenatého skla, které bylo tvrdé, těžké, lesklé a velice podobné horskému křišťálu. Bylo vhodné pro výrobu masivních předmětů, které odpovídaly baroknímu vkusu. Český křišťál, údajně vynalezený v Janouškové sklárně na Šumavě, se hodil k broušení, řezání i jinému opracování jako drahokam a stal se na dlouhou dobu největším konkurentem benátského foukaného skla.



                  
V následujících stoletích si české a benátské sklárny vzájemně konkurovaly a také přebíraly nové nápady a techniky. Tato tvůrčí konkurence se nejlépe projevila u výroby lustrů a zrcadel. Přední kunsthistorik E. Poche upozorňuje ve svém díle na to, že princip benátského zrcadla, broušený skleněný rám, je českého původu. Tento nápad však čeští skláři dále nerozvíjeli, zato se ho chopili na Muranu, skleněný rám zdokonalili a veškerou slávu získali pro sebe. Benátská zrcadla se stala pojmem. Na Muranu se naopak jako první vyráběly velké reprezentativní lustry, které vycházely z pojetí křídlových pohárů, kdy se na žebrovaná skleněná ramena přitavovaly různé ozdoby, nejčastěji květy. Čeští skláři nahradili skleněná nosná žebra kovovými a ověsili je drahokamově vybroušenými přívěsky. Zrodil se pojem český křišťálový lustr.

Lustr z Murana, foukané sklo


 
Sklárny na Muranu si přes všechny problémy udržely svou proslulost až do současnosti. Sklo, které vyrábějí, je stále exkluzivní, jedinečné a určené hlavně k reprezentaci. Dodržují i staré tradice, například to, že ke sklářské peci nesmí ženy.
Jako suvenýry pro návštěvníky Benátek i Murana jsou určeny především drobné šperky. Protože jsou z benátského skla, dostanete k nim i certifikát. Všechna ta srdíčka, náušnice a skleněné náhrdelníky zůstanou milou vzpomínkou na návštěvu tohoto podivuhodného města s velkou sklářskou tradicí.

Přívěšky z benátského skla, Millefiori 

 

Ubytování Itálie

Další nabídky



Důležité odkazy

ADRIALAND s.r.o.

Údolní 11
602 00 Brno

(+420) 542 321 322
info@adrialand.cz
po-pá: 9–18 hod., so: 9–13 hod

Přihlaste se k odběru novinek

Neunikne vám žádná výhodná nabídka