Milano

Milano

Milán (Milano) je hlavním městem Lombardie. Je nejvýznamnějším průmyslovým (strojírenství, textil) a obchodním střediskem Itálie. Milán je také důležitý dopravní uzel, s mnoha historickými památkami v moderním urbanistickém komplexu, se širokými třídami. Sídlí zde univerzita a žije 1 705 000 obyvatel.
V dávné minulosti tu bývalo keltské sídliště, založené roku 296 př.n.l. poblíž etruského města Melpum . Roku 222 př.n.l. bylo obsazeno Římany. Od roku 89 př.n.l. vystupovalo jako municipium (samosprávné město). Od konce 3. století n.l. do roku 402 bylo vícekrát dočasným hlavním městem západořímské říše. V roce 313 tu byl vydán proslulý edikt, v němž se císařové Konstantin a Licinius přihlásili k dodržování svobody křesťanského vyznání.
Zejména zásluhou zdejšího biskupa, svatého Ambrože (340-397), se město stalo jedním z hlavních středisek tehdejšího křesťanského světa. Po značném úpadku v raném středověku (roku 452 město zpustošeno Huny, roku 490 dobyto Ostrogóty, roku 569 Langobardy, v roce 774 Franky, od roku 961 součástí římsko-německé říše) prožil Milán v 11. - 13. století velký rozkvět jako svobodný městský stát (snad již od roku 1042). V roce 1158 byl (za české pomoci)dobyt a v roce 1162 rozbořen, v roce 1176 však Miláňané v čele Lombardské ligy porazili římsko-německého císaře Fridricha Barbarossu a získali v roce 1183 širokou samostatnost.
Z bojů mezi guelfy a ghibelliny vyšla v roce 1277 vítězně ghibellinská rodina Viscontiů (Gian Galeazzo V.; 1347 až 1402). Tento rod rozšířil panství na většinu dnešní Lombardie a získal roku 1395 od císaře, českého krále Václava IV., vévodský titul. Po vymření Viscontiů jej získávají v roce 1450 Sforzové (Francesco S., 1401-66; Lodovico il Moro, 1451-1508). V letech 1535-1714 tu vládnou španělští Habsburkové. V letech 1714-1797 a 1815-1859 se vlády ujali rakouští Habsburkové (mezitím byl Milán hlavním městem Napoleonem ovládaného satelitního italského státu). Od roku 1861 je součástí Itálie.
 Za Viscontiů a Sforzů prožilo město období intenzivní renesanční výstavby, jíž se z významných umělců účastnili zejména Bramante a Leonardo da Vinci, pobýval zde básník Petrarca. I v dalších vývojových epochách mělo město významný podíl na formování italské umělecké i myšlenkové kultury.
K prohlídce Milána je zapotřebí zhruba dvou dní, členíme proto návštěvu města do dvou tras. Východiskem obou je dóm (Piazza del Duomo).

                              
Dóm na Piazza del Duomo
 
Milánský dóm je největší gotická stavba v Itálii, 157m dlouhá, 108,5 m vysoká (mariánská věž se sochou Madony), s vnitřní plochou 11 700 m2. Se stavbou bylo započato roku 1386 z iniciativy Giana Galeazza Viscontiho a dokončena byla v roce 1887. Velkolepý je jak exteriér (bílý mramor, 5 portálů s bronzovými dveřmi, 135 věží a věžiček, 2245 soch a sošek), tak také interiér (Gian Giacomo Medici; cenný chór z vykládaného dřeva; 1563). Pod presbyteriářem je krypta s hrobem svatého Karla Boromejského (z roku 1584), zdejšího arcibiskupa. Je možný sestup ke zbytkům baptisteria San Giovanni alle Fonti ze 4. století (svatý Ambrož zde pokřtil svatého Augustina). K vidění jsou zbytky baziliky svatého Tekly z první poloviny 4. století (v apsidě). Návštěvník má možnost výstupu na střešní ochoz dómu do spleti gotických věžiček, odkud je skvělý rozhled po městě i okolí. Nejpůsobivější pohled je na katedrálu při západu slunce.
Dóm na Piazza del Duomo, při západu slunce.
 
Jižně od dómu se nachází Palazzo Reale, novoklasicistní palác z roku 1778 (Piermarini), někdejší sídlo rakouských místodržitelů. Na východní straně přiléhá k paláci Museo del Duomo – hlavně s cennými skulpturami. Do komplexu paláce (se vstupem z Via Pescari) je včleněn chrám San Gottardo in Corte s původní apsidou a zvonicí (ze 14. století). Východním směrem dojde návštěvník podél dómu až na Piazza Fontana, vrátí se a obejde dóm z východu (hezký pohled na apsidu)a ze severu se vrátí na Piazza del Duomo.
Palazzo Reale
 
Na severozápadním okraji náměstí vyúsťuje ulice Via Mercanti se zajímavým náměstím Piazza Mercanti, lemovaným paláci:  Palazzo dei Giureconsulti (z roku 1564; na severu), Palazzo della Ragione (z roku 1233; na jihu), někdejší městská radnice s arkádami, krásným románským reliéfem a věžními hodinami. V sousedství se nachází Loggia degli Osii (1316)z bílého mramoru, z jejíhož balkonu byly vyhlašovány soudní rozsudky. Vpravo od ní je Palazzo delle Scuole Palatine (1645), vlevo Casa Panigarola (ze začátku 15. století).
Návštěvník se vrátí na Piazza del Duomo a ze severní strany náměstí projde zasklenou galerií Viktora Emanuela (z let 1865-1877)na Piazza della Scala. Je tu proslulé divadlo Teatro alla Scala, nazvané podle někdejšího chrámu (stavba byla dokončena v roce 1778). Je to největší a nejslavnější divadlo v Itálii (3000 diváků v přízemí, čtyři pořadí a dvě galerie, zajímavé muzeum). V sousedství je menší divadlo Scala Piccola (pro 600 diváků).

                    
Teatro alla Scala
Jihozápadně od velkého divadla je Palazzo Clerici (z 18. století), s velkou freskou od G.B. Tiepola - Běh slunce (1740). Na jihovýchodní straně náměstí Palazzo Marino, později značně přestavovaný. Dnes je radnicí. Východně odtud se nachází chrám San Fedele (z druhé poloviny 16. století), s pozdějšími doplňky. Návštěvník jde k severovýchodu. Na Via Morone je na pravé straně novoklasicistní Palazzo Belgioioso , na levé straně Casa Manzoni (s Manzoniho muzeem). Na konci ulice vpravo (s vchodem z Via A. Manzoni) je Museo Poldi-Pezzoli. Mezi jeho exponáty vynikají staré zbraně, gobelíny a zejména pak cenné obrazy (Pollaiolo, Botticelli, Tolentino,Mantegna, Piero della Francesca, Foppa, Tiepolo, Bergognone, ale též Cranachův portrét  Martina Luthera). Návštěvník se vrátí po Via Manzoni k divadlu Scala.
Návštěvník nyní pokračuje k severu, po ulicích Via Verdi a Via Brera k někdejšímu sídlu jezuitů (ze 17. století). Jde o světoznámou obrazárnu Pinacoteca di Brera (ve dvoře je bronzová socha od A. Canovy, 1811).   Hlavní exponáty: Foppa – Utrpení svatého Šebestiána, Veronese – Cornelius a Cyprián, Tintoretto – Zázrak svatého Marka v Alexandrii, Mantegna - Mrtvý Kristus, Raffael – Zasnoubení Panny, Caravaggio - Večeře v Emauzích. Z cizích malířů jsou zastoupeni např. van Dyck, Rubens, Rembrandt a El Greco. Naproti obrazárně, na severní straně ulice na Via Fatebenefratelli, stojí kostel San Marco (ze 13. - 14. století). Poněkud stranou k severozápadu odtud se nachází chrám San Simpliciano (se základy ze 4. století n.l.; zbytky zdí), s rozsáhlými stavebními částmi ze 12. století. Uvnitř je freska Korunování Panny od Bergognona (1515). Vpravo je klášterní komplex se dvěma křížovými chodbami.
Piero della Francesca, Svatá konverzace (1472), Pinacoteca di Brera 
 
Má-li návštěvník málo času, může přejít k zámku Castello Sforzesco . Pokud má dost času, může jít od obrazárny Brera východním směrem, po Via Fatebenefratelli ke zbytkům brány z roku 1171 (Archi di Porta Nuova). K severu lze odtud přejít po Via Turatichrámu Sant´Angelo (z 16. století) a dále k hlavnímu nádraží (Stazione Centrale). Na severovýchod od brány se rozkládá trojúhelníkovité náměstí  Piazza Cavour, se vstupem do velkého parku Giardini Pubblici, se zoologickou zahradou, planetáriem a přírodovědným muzeem (Museo di Storia Naturale). Na jižní straně přilehlé ulice Via Palestro se nachází Villa Comunale (z roku 1790)s galerií moderního umění, v níž jsou díla italských i cizích umělců, počínaje novoklasicismem (Canova, Hayer, Segantini, Tosi, de Chirico, Modigliani, Manet, Cézanne, Gauguin, van Gogh, Renoir, Toulouse-Lautrec aj.).
Stazione centrale, Milano
 
Návštěvník pokračuje k jihu podél paláce del Senato (ze 17. století) k chrámům Santa Babila (z původní románské stavby z 11. století zachováno jen málo) a San Carlo al Corso (z roku 1847; postaven podle vzoru římského Pantheonu). Směrem k západu vede odtud nejelegantnější třída Via Monte Napoleone s bočními uličkami Via Borgospesso,  V.S. Spirito, V. Gesu (s palácem Bagati Valsecchi) atd.
San Carlo al Corso

Návštěvník se vrátí na Piazza Santa Babila a jde odtud k východu. Nejprve navštíví v ulici Via Conservatorio renesanční kostel Santa Maria della Passione (z let 1482-1485; barokní fasáda z roku 1729)a dále k jihozápadu goticko-renesanční kostel San Pietro in Gessate (z doby kolem roku 1475; v obou chrámech cenné malby). Jižně odtud se nachází grandiózní Justiční palác (z roku 1940), dále na východ pak originální Rotonda (z let 1698 – 1725; někdejší hřbitovní komplex, dnes využívaný pro výstavní účely). Návštěvník se vrátí k západu po Via Santa Barnaba, až k někdejší rozlehlé chudinské nemocnici (ex-Ospedale Maggiore), založené v roce 1456, se stylovým dvorem ze 17. století (dnes budova patří univerzitě).
Jihozápadně odtud je kostel San Nazaro Maggiore (z konce 4. století, obnovený v 11. století a později dále přestavovaný; pohřební kaple z první poloviny 16. století). Návštěvník se vrátí k severovýchodu podél univerzitní budovy. Na velkém náměstí stojí barokní chrám San Stefano (ze 17. století) a kuriózní kostel San Bernardino alle Ossa s kaplí, jejíž stěny jsou celé pokryty lidskými kostmi. Návštěvník se vrátí severozápadním směrem kolem Paláce Fontana (s kašnou od Piermariniho, 1782) k dómu, a tím ukončí první trasu.
DRUHÁ PROHLÍDKOVÁ TRASA
Druhou trasu začne návštěvník opět u dómu a přejde po ulicích Via Orefici (s případnou zastávkou na náměstí Piazza Mercanti u paláce Ragione a Via Dante přes Largo Cairoli k monumentálnímu zámku Castello Sforzesco budovanému od roku 1450 (z iniciativy Francesca Sforzy) jako rezidence vládnoucího rodu Sforzů (na výzdobě se podíleli i Bramante a L. da Vinci) a restaurovanému na přelomu 19. a 20. století. Jde o čtyřúhelníkový komplex budov, asi 240 m dlouhý, se třemi nádvořími a věžemi. Hlavní branou se vstupuje na velké nádvoří Piazza d´Armi (90x170m), kdysi dějiště turnajů.
Odtud se přejde další branou do vnitřního dvora Corte Ducale. Zde je vpravo vstup do muzeí. V přízemí se nachází expozice skulptur a počíná díly starokřesťanskými a románskými. Jsou tu náhrobky Viscontiů, některá díla Leonarda da Vinci a Bramanta a zvláště pak proslulá Pieta Rondanini, poslední dílo Michelangelovo. Je zde i ležící socha Gastona di Foix (Bambaia, 1512).
 
Pieta Rondanini
V prvním patře je sbírka vzácného nábytku a skvělá obrazárna (hlavní díla: řada cenných zobrazení Madony, např. od A. Mantegni, F. Lippiho a G.Belliniho; dále je zastoupen Foppa, Bergognone, Correggio, Lotto, Tintoretto, Tiepolo, van Dyck aj.). Nachází se zde i expozice keramiky, mincí, medailí, hudebních nástrojů a cenných gobelínů (jeden s námětem „Dvanácti měsíců“ je z roku 1503).
Ve druhém patře je oddělení krojů a oblečení z 18. a 19. století. Návštěvník sestoupí do nádvoří (zvaného Cortile della Rocchetta) a přes sloupovou síň (z 15. století) vstoupí jednak do pokladnice (vyzdobené Bramantovou freskou)a jednak dolů, do egyptské a prehistorické expozice archeologického muzea.
Na severozápadní straně přiléhá k zámku rozsáhlý park (Parco Sempione; 47 ha) s elipsovitým novoklasicistním stadionem Arena Civica (z roku 1807), akváriem, Mírovým obloukem (Arco della Pace; z let 1807-1838), s výstavním objektem Palazzo dell´Arte s vyhlídkovou věží Torre del Parco (109 m).
Park návštěvník opustí jihozápadním směrem, jde přes Piazza Cadorna ((křižovatka dvou tras metra; železniční stanice Milano Nord)a z Via Carducci zabočí doprava po Corso Magenta k chrámu Santa Maria delle Grazie (postavenému v letech 1466-1490) G. Solarim. V roce 1492 k němu Bramante připojil hlavní průčelí a skvělou renesanční apsidální tribunu s bílou kupolí a přilehlou křížovou chodbou. Vedle chrámu je vstup do refektáře někdejšího dominikánského kláštera (tzv. Cenacolo Vinciano), na jehož zdi se nalézá proslulá freska „Poslední večeře Páně“ od Leonarda da Vinci (1495-1497).
 Po Via A. de Togni směrem k jihu se návštěvník dostane k rozlehlé klášterní budově, v níž je dnes umístěno Museo Nazionale della Scienza e della Tecnica Leonardo da Vinci (hlavně technické a dopravní exponáty, železniční, námořní i letecké). K budově přiléhá chrám San Vittore al Corpo (z 16. století; s raně křesťanskými základy).
Návštěvník se vrátí k východu po Via San Vittore a přichází k chrámu svatého Ambrože (S. Ambrogio), nejvýznamnější zdejší stavbě v románsko-lombardském stylu. Prvopočátky chrámu sahají do roku 386. Jeho současná podoba je z 9. - 12. století (pravá zvonice z 9. století; levá zvonice, fasáda a čtyřúhelníkové atrium jsou mladší). Pozoruhodný je zejména interiér. V prostřední lodi se nad sarkofágem (ze 4. století) vypíná kazatelna (z 11. století). Uprostřed presbytáře je románsko-byzantské ciborium (z 12. století)na čtyřech antických sloupech, velkolepý hlavní oltář s bohatou zlatou a stříbrnou výzdobou (z roku 835; od německého zlatotepce Wolfina) a majestátní dřevěný chór (z roku 1469). Ze sedmé kaple vpravo se vstupuje do svatyně (ze 4. - 5. století; s cennými mozaikami). Ze třetí kaple vlevo je vstup do sloupové síně od Bramanta (Portico della Canonica; 1492). Východně od dómu se nalézá obrovský areál katolické univerzity (Universita Cattolica).

Návštěvník pokračuje severovýchodním směrem ke klášternímu komplexu Monastero Maggiore, s renesančním chrámem San Maurizio (s nádhernými freskami a skulpturami z 16. století) a s bohatým řecko-etrusko-římským archeologickým muzeem, umístěným v klášterních budovách  (bohatá kolekce starověké keramiky od prehistorických dob, antické plastiky, předměty denní potřeby, mince atd.; v objektu se nacházejí dvě římské věže s opevněním z konce 3. století n.l.).
Chrám San Maurizio v Monastero Maggiore
 
Nyní jde návštěvník jihovýchodním směrem po Via Santa Maria alla Porta až k románskému chrámu S. Sepolcro s přilehlou palácovou budovou (z roku 1609), v níž je umístěna jak proslulá Biblioteca Ambrosiana s bohatým fondem knih (400 000), zvláště inkunábulí a rukopisů (30 000, např. rukopis Vergilia s Petrarcovými poznámkami; fragmenty   Homérovy Iliady s miniaturami), tak Pinacoteca Ambrosiana s cennými obrazy, mezi nimiž vynikají Botticelli – Madona s dítětem, Leonardo da Vinci – Portrét hudebníka (a řada dalších jeho děl, zvláště reprodukce 1750 kreseb ze vzácného díla Codex Atlanticus), Raffaelova studie pro fresku Athénská škola ve Vatikáně, Caravaggio – Košík ovoce, Tizian Tři králové, J. Bassano – Odpočinek na cestě do Egypta a Barocci – Jesličky.
Jihovýchodně odtud, při Via Torino, se nachází raně renesanční chrám San Satiro, postavený Bramantem (1478) na základech kostela z 9. století. Z této doby pochází románská zvonice a Cappella della Pieta (s výzdobou z 15. století; z téhož století je i osmiboké baptisterium od Bramanta). Na opačné, západní straně Via Torino, stojí renesanční chrám San Sebastiano od Pelegriniho (z roku 1576).
Návštěvník pokračuje po Via Torino k jihozápadu, zabočí doleva na Via di Porta Ticinese, a po levé straně uvidí nejvýznamnější zdejší starokřesťanskou památku – baziliku San Lorenzo Maggiore (z konce 4. století). Před ní stojí řada 16 římských sloupů z císařské doby. Chrám si zachoval původní čtyřúhelníkový půdorys se čtyřmi rohovými věžemi a se třemi kaplemi v nádherném interiéru, který připomíná ravennský chrám San Vitale. Na pravé straně se, přes atrium se zbytky mozaik a římskou bránou (z 2. století n.l.), vstupuje do kaple Sant´Aquilino, zachované v původní podobě ze 4. století (krásné mozaiky, sarkofág; obnažené základy kaple pocházejí z římského amfiteátru, ze začátku císařské doby).  Ze 4. - 5. století jsou i obě další kaple. Ústřední část chrámu byla však přestavována (ve 12. století a v 16. století).
Jihozápadně od chrámu se nacházejí oblouky středověké brány Porta Ticinese (z 12. - 14. století). Návštěvník pokračuje dále k jihu, až k románskému, původně dominikánskému kostelu Sant Eustorgio  (z  9. - 13. století; průčelí je moderní; zvonice z let 1297 až 1309). Kostel má bohatý interiér s výzdobou (z  11. - 15. století). Za apsidou se nachází raně renesanční skvost – kaple Cappella Portinari od Michelozza (1468) s výzdobou (zvláště freskami; od V. Foppy). Uprostřed je mramorová rakev svatého Petra mučedníka (1339). Jižně odtud, na Piazza XXIV Maggio, je nová brána Porta Ticinese (ze začátku 19. století).
Cappella Portinari

                         
Nyní návštěvník přejde východním směrem, po Via C. del Fonte, k románsko-lombardskému kostelu San Celso a k velkému renesančnímu chrámu Santa Maria presso San Celso (z let 1490-1563; živé průčelí; bohatá plastická i obrazová výzdoba) a vrátí se po Corso Italia a po Via Mazzini k dómu.
Obě popsané trasy lze v případě nedostatku času propojit tak, aby bylo možné prohlídku zvládnout za den. Návštěvu centra lze doplnit procházkou stylovými ulicemi a uličkami s domovními průchody, zákoutími a kašnami.
Okolí:
Abbazia di Chiaravalle – nachází se 16 km jižně od Milána. Jedná se o zajímavý klášterní komplex (ze 13. století).

Ubytování Itálie

Další nabídky



Důležité odkazy

ADRIALAND s.r.o.

Údolní 11
602 00 Brno

(+420) 542 321 322
info@adrialand.cz
po-pá: 9–18 hod., so: 9–13 hod

Přihlaste se k odběru novinek

Neunikne vám žádná výhodná nabídka